Paralela vesmíru

Zamýšleli jste se někdy nad tím, zda-li jsme ve vesmíru sami? Jestli má vesmír konec, nebo to co vnímáme je jen matrix?
V následujících řádcích se vám pokusím vysvětlit své teorie...
Začal bych ne jak by jste čekali u hvězd ale s pohledem dolů, dolů pod mořskou hladinu. Do hlubin kde žijí zvláštní ryby, které vydrží obrovský tlak vody. Pro tyto ryby je přirozené odolávat tomuto tlaku a žít ve věčné tmě. Živí se tím co se nachází na dně oceánů a slabšími druhy.
Vyplaveme výš, blíž k vodní hladině kam už prosvítá sluneční svit. Ryby, které zde žijí určitě znáte a díváte se na stejné slunce jako ony.
A jsme u toho, ryby od nás dělí hladina. Nad hladinou na souši jsme my lidé a jiní živočichové. Dýcháme vzduch a vše je zde pro nás přirozené, i když nám to občas tak nemusí připadat u dýchání smogu atd. ale to už bych odbočoval od tématu.
Nad hladinou začíná jiná atmosféra ve které ryby dlouho nepřežijí, stejně tak jako my nazí, tak jak jsme přišli na svět, nevydržíme dlouho pod vodou.
Když bych uspořádal dva souboje, stejně silné ryby a stejně silného člověka, ryba by neměla šanci na souši a člověk by neměl šanci pod vodou která mu brání ve volném pohybu. Ale nechci zatím stavět člověka na úroveň ryby.
Člověk je o mnoho inteligentnější než ryba a vynalezl rybářský prut... Když do toho vložím rybolov vysvětlí mi to únosy marťany. Uvědomím si že jsme také jen marťané kteří loví ryby a vytahují je ven z jejich vody blíže ke slunci do vesmíru který je pro ně nekonečný. Vyndají jim háček, změří je, zváží je a vrací je zpět vyplašené stejně tak jako marťané vrací lidi do postelí. :)
Ryby neznají náš svět tak, jak ho vidíme my, stejně tak jako my neznáme vesmír, který je pro nás nekonečný. Ale přesto se mezi námi objevují jedinci kteří tvrdí že je uneslo UFO. Co když UFO je jen rybář? Potom jsme jen malý ryby...
Když už jsme ve vesmíru, který obklopuje náš "vesmír" skusme si uvědomit, že život nebo to co by se dalo nazvat životem nemusí žít vždy jen na kulaté kouli jakou je naše Země, protože moře je také zvláštních tvarů, když by bylo moře bez vody je to jen kráter, díra, nazvěte to jak chcete. Co když má ten černý vesmír taky své dno, ba má dokonce i podobné tvary jako dno mořské a samozřejmě mu nechybí ani hladina? Akorát že ten je pro nás tak velký jako pro ryby oceán, možná i větší a proto nám připadá nekonečný. Jenže jak někteří tvrdí, je život i nad námi. Co když ti nad námi nás sledují přes jakousi hladinu na jejích světě, světě za černým vesmírem. Na to není náš mozek dostatečně výkonný a když se snažíme uvědomit si co je dál tak v něm tato operace padá nebo je to nedoprogramovaný kus matrixu. :) Ve vesmíru za černým vesmírem, tam kde žijí "marťané", kteří se k nám potápí v kosmických lodích, nad sebou asi mají také něco jako nebe za kterým je další vesmír ze kterého je loví další rybáři a paralela pokračuje stále dále a dále a kdo ví zdali je jí někdy konec... Jsme jenom malé ryby ve vakuovém moři a někdo nás sleduje přes hladinu s nadšením nebo nás chce zahubit? Zeptám se jen... Jak se dostat z temných hlubin?

Co nám drogy dávají, a co nám berou?

Už od pradávna se lidé dostávali do různých stavů vědomí než je střízlivost. Neužívali k tomu jen alkohol ale i jiné látky většinou rostlinného původu. Alkohol si také obohacovali o další drogy. Antropologové, kteří studovali různé domorodé kultury v různých částech světa popisují, že psychedelické substance byly a jsou používány k léčení, věštění, ke komunikaci s nebeskými i podsvětními oblastmi, v šamanských rituálech apod.
Termín psychedelický znamená z řeckého psyche a delein = učiniti zjevným.
Podíváme-li se na užívání drog v historickém přehledu, pak je nejstarším dochovaným svědectvím užívání psychedelicky účinných látek jsou šamanské rituály.
Šamanismus je nejstarším náboženstvím, nejstarší medicínou v celé historii, sahá až k paleolitu.
Pokud byly drogy užívány v duchovních rituálech, byly medicínou. Nejlepší medicínou, kterou svět po tisíciletí znal. Ale pro kulturu, která se odpojila od ducha světa nebo třeba boha, pro kulturu, která udělala vše pro oddělení ducha od těla, tam drogy přinášejí spíše mystický vjem, který naše kulturní domněnka není schopna vysvětlit a není schopna akceptovat.
V historii čínské medicíny je popisováno užívání drog před 3 500 lety. První zmínky jsou ale už před 5000 lety, kdy se konopí objevuje v lékopisech čínského císaře Shen-Nunga.
Kononopí bylo využíváno pro posvátné, léčebné a rituální účely v oblastech Středního východu, v Africe, Indii, Číně, Tibetu, Severní a Jižní Americe, v Karibské oblasti. Konopí vystupuje jako důležitá posvátná rostlina u tak odlišných skupin, jako jsou africké domorodé kmeny, indičtí bráhmani, stoupenci tantrického buddhismu, Skýtové a Rastafariáni na Jamaice.
V Evropě je konopí známo od 5. stol. n.l. Kdy bylo konopí doporučováno jako léčebný prostředek ,později se rozšiřuje ve středověku jako součást čarodějných lektvarů a mastí.
V Africe je známa keřovitá rostlina Tabernanthe Iboga, která je zdrojem drogy Ibogain. Zejména v Gabonu jsou kořeny využívány v malých dávkách jako afrodisiakum a stimulant.
Slavný nápoj Koka kola neobsahuje od r. 1903 žádný kokain a stimulační účinek je dodáván pouze kofeinem.
spisovatel R .L. Stevenson napsal svůj známý román Dr.Jekyll a pan Hyde pod vlivem kokainu. Napsal jej během 6 dnů, když předtím byl dosti dlouhou dobu neproduktivní a popisuje v něm proměnu charakteru člověka po té, co požil bílý prášek. Chtěl tím vyjádřit dramatičnost účinku na lidi delší dobu vystavené účinkům kokainu.
R. Strauss poznal účinky kokainu v den operace nosní přepážky, kdy k anestezii byl použit místně kokain. 2 hodiny po operaci jej našel ošetřující lékař na pokoji s mnoha listy papíru popsanými notami, které dali vznik 2 áriím k opeře Arabela.
Budivý amin Ephedrin je znám nejméně 5000 let, pochází z rostliny Ephedra vulgaris a byl ve staré čínské medicíně používán jako antiastmatikum.
Methadon byl používán ve válečné chirurgii jako anestetikum.
Amfetaminům se říká designer drugs, což označuje jejich původ. Ten je v chemických laboratořích. Novými úpravami (designe) molekuly metamfetaminu se vytváří stále nové látky s různě odlišnými psychotropními účinky. Svoji oblibu našli hlavně u dnešní techno kultury. Synonymem pro tyto látky bývá také název taneční drogy. Jednou z nich je Extáze. V 50. letech byla zkoumána jako potenciální válečná chemická zbraň.
Roku 1898 byl synteticky vyroben Heroin, na počátku tohoto století pak ověřován a veleben pro jeho nenávykovost. Byl dokonce propagován jako lék při potírání morfinové závislosti.
V r. 1903 se změnila receptura coca coly. Kokain byl nahrazen kofeinem.
Američtí farmáři na jihu USA dávají kokain černošským dělníkům, aby podpořili jejich výkonnost.
1920 - 1933: Ve Spojených státech vyhlášena alkoholová prohibice. Jen v r. l932 je za alkoholové zločiny uvězněno přibližně 45 tisíc osob.
Období 2. světové války a poválečné období - studené války - je poznamenáno "strategickým" zájmem o psychotropní látky. V Dachau nacisté zkoušeli účinky Meskalinu na vězně, V USA po válce CIA hledala drogu pravdy, která by rozvazovala jazyk zadrženým špionům.
Kvůli opiu se v letech 1839 - 1842 vedla v Číně válka.
V 50. letech umělci, kteří tvořili tzv. beatnickou generaci, hledali v drogách "pravdu o životě". Jejich drogový šamanismus byl spojen s romantickým nadšením.
Člověku byly zcela jistě nejprve známy drogy, které bychom dnes nazývaly psychedelika. S nimi již žil člověk sběratel a lovec. Byly užívány rituálně a ve smyslu náboženství. S jejich pomocí se člověk snáze orientoval, pomáhali mu přežít v každodenním zápase o život a o potravu. Člověk divočiny, byl odkázán na bystrost svých smyslů, na intuici, předvídavost. Musel být velmi dobře vyladěn na to, co bychom nazvali vědomím divočiny. Psychedelický rituál tuto schopnost naladění podporoval. Takto se připravoval na hon, na číhanou, ale i na boj se sousedním kmenem.
V období člověka pěstitele, drogy získávají již rozhodně jiný význam. Člověk zemědělec a pěstitel již objevoval byliny, které sloužily formě omamných, či stimulujících látek. Začíná se posun od naprostého souznění a soužití s přírodou k dlouhému údobí využívání přírody, jejích zdrojů a jejího bohatství ve "prospěch" člověka. Význam halucinogenů, jakožto katalyzátorů mystické šamanské cesty, se vytrácí.
Ve 20. století došlo k podstatným změnám ve složení drog. Dříve méně nebezpečné přírodní látky, které člověk po tisíciletí znal a užíval, procházely výraznými změnami i po stránce chemického složení. Z přírodní koky obsažené v mírné koncentraci v listech je nyní industriálně vyráběný kokain a crack, z přírodního opia morfin a heroin, z přírodních vín destilované koncentráty, z přírodního konopí hašišový olej.
Cílem při jejich zneužívání je zejména zlepšení výkonnosti, rychlé naladění, možnost odreagování, zapomnění, utlumení nepříjemných stavů.
Zájem o pochopení vlastního osudu je zatlačován zájmem o "zlepšení" svého osudu. K tomu má posloužit změna prožívání, navozování ilusivních hodnot pomocí drog či nahromadění většího materiálního bohatství.
Říká se že člověk začne brát drogy ze zvědavosti či frajeřiny ale vezměme v potaz že to není jedinný důvod proč lidé berou drogy. Jsou tu i jiní.
Ať už si šaman někde v džungli rozdělá oheň z větviček a inhaluje dým, přes tajemné věštkyně, vojáky ve válce, hippies až po dnešní feťáky.
Když se podívám kolem sebe, drogy jsou všude... Vždycky tu byli a budou dál.
Ale proč tu jsou? Když lidé nevěděli zdali je ta a ta bobule jedlá či jedovatá, snědli ji a zjistili že je halucinnogenní. Rozhodně ji ale nenazvali halucinogenní nýbrž ďábelská či svatá. Objevovali jisté vlastnosti které ty bobule mají. Ten v tom stavu viděl do budoucnosti, ten mluvil s bohy a dalšímu to dodalo energii.
Drogy umožňují na podkladě přímého zážitku porozumět stavům zrození a smrti, vztahu ke kosmu, ke stvoření vůbec. Ale také se mohou obrátit proti uživateli který jim podlehne. Jako když šaman žije v rovnováze v realitě i mimo ní jsou tu tací kteří zvládají žít už jen mimo realitu a to znamená že podlehli tomu ďáblu a končí jako trosky.

Jak jsem začal malovat světlem...

Když si položím otázku kdy jsem přišel poprvé do kontaktu s fotografií, vybavím si své dětsví, kdy přede mnou rodiče schovávali lepenkovou krabici plnou rodinných fotografií, a negativů. Schovávali je přede mnou protože pokaždé když jsem krabici viděl mermomocí sem si chtěl prohlížet celou tu kopu fotografií a báli se jak zase všechny fotografie upatlám. Jenže v té krabici byli i negativy které jsem samozřejmě poškrábal a zapatlal, ale ta krabice tak zajímavě voněla...
Když jsem chodil do školky už jsem nějaké zkušenosti s fotoaparátem měl. Rodiče mi vždycky po dlouhém přemlouvání půjčili svůj kompakt a já vyfotil je, nebo sám sebe. Podivuhodné bylo že už opravdu od brzkého věku jsem chápal jak najít objekt v hledáčku a jak stitsknout spoušť. Sice jsem věděl že na fotoaparátu se nachází blesk ale nebylo mi to k ničemu platné protože jsem nevěděl na co je a vždycky jsem si pujčoval fotoaparát ne proto abych něco vyfotografoval ale kvuli tomu pocitu kdy držíte v ruce ten oslepující záblesk.
V období předškolního věku mě fotografie stále něčím přitahovala, pamatuji si hrozně živě tu vůni filmu když ho matka vyndala z krabičky a otec ho zakládal do fotoaparátu. Tenkrát už jsem v několika filmech viděl proces zpracování fotografie v televizi. Ta zvláštní červená místnost mě natolik zaujala že mě začalo napadat jak se z toho negativu dostane fotografie na papír. Ani ve snu mě nenapadlo že by mělo fotografování cokoliv společného se světlem. Myslel jsem si že jedinné co je pořeba, je kvalitní fotoaparát (ten co sám převíjí film a má v sobě blesk :) ) a film který je označen jestli je do interiéru na kterém je nakreslena žárovka a do exteriéru kde je nakreslený mráček či sluníčko. Tyto označení se většinou dělili označením ISO, ISO 100 mělo sluníčko, ISO 400 mělo mráček a 200 tuším žárovku ale o nějakém ISU nebo dokonce DINu jsem neměl ani ponětí. Ale v té místnosti s červeným osvětlením namáčeli fotopapíry do nějaké vody a na papíru se začal objevovat obraz. Jako malý koumák jsem usoudil že je to určitě způsobeno tím červeným světlem.
Když jsem byl na prvním stupni ZŠ jsem někde zaslechl že se film musí nejdříve vyvolat a potom se teprve fotografie dostanou z negativu na papír. Stačilo mi vědět jen že negativ se zpracovává samostatně jako první a první pokus byl na světě. Doma jsem vzal naexponovaný negativ který sem našel u rodičů a zavřel se s ním do koupelny kde jsem napustil umyvadlo vodou a začal jsem ji ředit parfémy a nějakými přípravky které byly po ruce. A tak jsem se poprvé pokusil namíchat vývojku, samozřejmě bezúspěšně. Když jsem usoudil že je má „voňavá“ vývojka hotov, vymotal jsem za normálního osvětlení film z kazety a začal jsem ho prát ve směsi parfémů. Vzpomínám si jak se emulze namočila a zesvětlala a já si myslel že každou chvíli na mě začnou vykukovat obrázky.
Když v tu chvíli se otevřeli dveře od koupelny a mezi nimi stála matka která se nejdříve smála než ale viděla poházené prázdné parfémy. Dostal jsem za vyučenou a tím pro mě fotografie na dlouhou dobu upadla v zapomění. Objevovali se okamžiky kdy jsem držel v ruce aparát a někoho jsem vyfotografoval ale to bylo jen tak na rodiných oslavách a svátcích když jsme se hromadně fotografovali.
Později jsem jel se strýcem k jeho známým na slovensko a od bratrance jsem sebou dostal svůj první, vlastní fotoaparát Beirette s manuálním nastavením clony, pevným časem a manuálním ostřením. Clonová čísla byly vyřešeny již známými obrázky slunce, mráčku a ještě nějakých navíc. Už po cestě na slovensko jsem vyfotil první architektonický snímek nějaké trosky hradu nad dálnicí. Přijeli jsme na slovensko a po pár dnech kdy jsme se seznámili s okolím jsme začali vyrážet na túry, strejda je totiž zapálený horolezec a já se sestrou jsme se s ním rádi procházeli.
Strýček mi tedy založil barevný film s označením pro mráček a vysvětlil mi že teď už nezáleží na filmu ale na mě jestli nastavím mráček či sluníčko. Bylo mi jedno co říká protože jsem věděl že maminka má pravdu a ta říkala že se to dělí podle obrázku na filmu.
Náš první cíl byl dojít do nedalekých bažin, cestou jsme zdolali obrovskou stráň ze které byl krásný výhled na Šuňavu což byla slovenská vesnička kde jsme bydleli. Strýc mě při pohledu na tu krajinu upozornil že mám fotoaparát. No jo v tu chvíli jsem si uvědomil že se nemusí fotografovat jen lidé a krajinu jsem vyfotil. Po zbytek pobytu na slovensku jsem se snažil fotografovat právě statické věci. Když si ale vzpomenu byli to fotografie bez smyslu protože jsem vždy jen vyfotil tu věc která se mi líbila. Když jsme se vrátili do ČR rodiče nechali film vyvolat a když byly fotografie hotové byly z nich ostré asi jen tři z 36 snímkového filmu a celkově jich bylo vyvoláno asi 15. Ostatní se vůbec nenaexponovali. Shodli jsme se na tom že je to tím starým foťákem...
Fotografie zase odešla, přišel jsem do puberty a zajímali mě úplně jiné věci než fotografování.
Když jsem v 8.třídě začínal uvažovat co bude dál po základce a jaký obor bych měl vystudovat, byl jsem pevně rozhodnut že se stanu programátorem. Než přišel ten den kdy nás vzali na vypracování zájmového testu, ve kterém byl sice i programátor ale převažovali povolání typu fotograf, grafik, animátor, fotolaborant či umělecký fotograf. Jakmile jsem si přečetl FOTOGRAF můj mozek dostal totální reset... nikdy by mě nenapadlo že bych byl fotograf ale v tu chvíli jsem se pro to pevně rozhodl, dokonce jsem si vahledával informace co obor obnáší, přináší atd. Když se domů místo programátora vrátil fotograf, se rodičům moc nelíbilo. Ale od té chvíle jsem si začal přát digitální fotoaparát ale v té době byli na trhu teprve krátce a proto jsme si ho nemohli dovolit. Strýc se dozvěděl o mém objevení oboru fotograf a od někoho si pro mě; půjčil Practicu se dvěma objektivy.
Byla to vůbec první zrcadlovka kterou jsem držel v ruce prohlížel jsem si ji a říkal jsem si že je to starej těžkej krám, než jsem ho natáhl a stiskl spoušť. Uslyšel jsem ten ladný zvuk závěrky který si mě získal jako kdysi vůně filmu. V té době jsem si už vybral i školu. Chtěl jsem se stát uměleckým fotografem a obor užitá fotografie jsem chtěl studovat Helichovku v Praze. Vzal jsem practicu a začal fotografovat stromy na černobílý film. O fotokomoře jsem neměl ani páru. Myšlenka zřízení fotokomory přišla až s třetím naexponovaným B&W filmem Fomapan který jsem donesl do labu ze kterého poslali film do německa kde vyvolali negativ, naskenovali ho a fotografie mi vytiskli na inkoustové tiskárně a když jsem zaplatil nekřesanské peníze za vyvolání fotografií na které ukápla voda a obraz se rozpil.
Otevřel jsem annonci a pořídil si fotokomoru. Než jsem ji měl doma zjišťoval jsem všude možně jak dostat fotografii na papír. Utvořil jsem si v hlavě nějaký pochybný postup a objednal si z fomy krabici materiálů a vývojek s prošlou záruční lhůtou na zkoušení. V mé fotokomoře bylo vše na zemi zvětšovák a kolem něj se váleli kádinky s ještě horkou vývojkou kterou jsem namíchal z prášku. Z kádinek se při červeném světle linula štiplavě zapáchající mlha. Vložil jsem do zvětšováku negativ z německé laboratoře do rámečku jsem vložkil fotopapír 9x13 s měkou RC podložkou a doslova na něj zaostřený obraz s maximálně otevřenou clonou problikl. Ponořil jsem papír do vývojky která už schladla cca na 35?C. Tmavý obraz na mě vyskočil nečekaně rychle ale stihl jsem ho ještě před zčernáním vyškubnout a hodit rovnou do ustalovače kde se vyvolávání zastavilo. Byl jsem unesen, vyvolal jsem první zvětšeninu.
Než jsem nastoupil do učiliště služeb v pražských Vysočanech učil jsem se vyvolávat tím že byl pokus a následoval omyl. No co chybami se člověk učí a jsem za tyto pokusy a omyly rád. Pochopil jsem jak zhruba materiály fungují.
Začal jsem studovat obor Fotograf, fotografické práce. Tři roky studia mi dali opravdu hodně zkušeností, střídala se nám po týdnu teorie s praxí kde jsme se věnovali hlavně klasické fotografii. Klasická fotografie si mě získala natolik svými postupy tónováním, různými efekty a jevy kterých se dá využít a hlavně kvalitní zvětšování na velké formáty. Klasické fotografii jsem se věnoval i ve svém volném čase a díky tomu jsem měli volnější praxi na které jsem ale občas zůstával i do pozdních hodin. Trávil jsem celé dny ve fotokomoře a chtěl si vyzkoušet co nejvíce. Když někdo řekne že nemá klasická fotografie tolik možností jako digitální, tak jak je možné že po čtyřech letech klasiky mám ještě mnohé před sebou?
Když se čas chýlil k závěrečným zkouškám vzpoměl jsem si že jsem chtěl původně studovat užitou fotografii která je více umělecky zaměřená. Taky mi chyběla maturita a proto jsem se začal rozhlížet po školách v ČR se zaměřením na fotografii a narazil jsem na filmovou a fotografickou školu Skalsko. Obor Užitá fotografie a média mě zaujal že jsem se rozhodl tuto školu vystudovat a pokračovat ve studiu fotografie dále. Jak už jsem říkal mám v klasické fotografii ještě mnohé před sebou a k učení je třeba učitel.
Momentálně studuji Fotografickou a filmovou školu na zámku Skalsko a můj vztah k fotografii stále pokračuje a už asi nikdy neodejde.
Každý člověk má mnoho vášní, mou vášní je fotografie... Michal HRON

Založení Blogu

Myslel jsem si že si nikdy nezaložím blog, ale stav neúnosné nudy mě k tomu dovedl...